
Před deseti měsíci, kdy Francie obdržela první krutý knockout, jsem byla doma a psala román. Zrovna jsem psala jednu velmi důležitou scénu. Když pracuju v obývacím pokoji, většinou nám tu běží televize jako kulisa. Píšu, píšu, pak zvednu oči… a tam vidím noční uličku v Paříži, snímanou ze střechy a postava v černém tam zrovna střelí ležícího policistu do hlavy. Nevěřícně jsem na to zírala a říkala si: „To je nějaká zvrácená hra?“
číst dál