
Hned zkraje nového seriálu šťouravých článků, prioritně zaměřených na psané blogy (protože ty video mi buď přijdou moc trapné, nebo jsem stará a blbá abych je chápala) bych chtěla podotknout, že to nebudou texty, které jsou striktní, máte je brát jako slovo svaté a já jediná mám pravdu. Nemám, sama se pořád učím, ale po pročítání recenzí na různě zaměřených blozích se přeci jen musím pozastavit nad věcmi, které mi v oněch textech vadí nebo chybí. Pokud chcete jet svou lajnu pořád dál, nezlepšovat se a nenechat si alespoň částečně poradit, doporučuji tento seriál nečíst. Pokud ale ve vás přeci jen hlodá ta malá věcička, které se říká „touha po sebezdokonalení“, doufám, že vám moje články alespoň částečně pomohou.
Ať už vám přijde poštou, nebo si ji koupíte v obchodě, případně je vám darována, věc, kterou chcete recenzovat, je produktem. Byl vyprodukován za určitým účelem – aby byl čten, aplikován na tělo, nošen, bylo s ním něco prováděno, případně byl zkonzumován. A vy pak zhodnotili, jak fungoval v tom, na co byl určen.
Obal vytváří první dojem
A přitom ve spoustě případů o něm v recenzi není ani zmínka. Proč? Tuhle jsem například četla recenzi na parfém Bvlgari a autorka vůbec nezmínila krabičku či flakónek samotného produktu, který mně osobně se zdál naprosto fantastický, dva prstence vetknuté jeden do druhého.
Zkuste tedy pár vět ztratit ohledně obálky, krabičky… vždyť to jsou faktory, které vás donutily se do produktu zamilovat, či se rozhodnout, že tohle mi domů opravdu nesmí, aniž byste věděli, jak voní, jak se nosí, jak se čte. Dalším příkladem je recenze, na kterou jsem klikla před chvílí, zabývající se zdravotními vazelínami distribuovanými jednou z lékárenských sítí, na obrázku jsou dokonce čtyři krabičky, evidentně každá s jinou vůní… a v recenzi o tom ani ťuk? A přitom jsou krásně oldschoolové, kropenaté, přičemž by se dalo zhodnotit, jestli se dobře nebo špatně otevírají. Totéž u grafického provedení knižních obálek. Všechno tohle potenciálnímu zákazníkovi, který je zároveň čtenářem vaší recenze, nesmírně pomůže. To, že tento dojem ještě zvýší kvalitní fotodokumentace naštěstí u českých blogerů netřeba moc zmiňovat, většina fotografií u recenzí je buď vypůjčených (čemuž se pochopitelně není proč bránit), nebo dostatečně kvalitně nafocených i v prostých domácích podmínkách.
Po zhodnocení vnějšího obalu se nebojte vrhnout pod hladinu a pořádně si v rybníčku, který jste si vybrali, smočit kůži. Předpokládám, že recenzujete něco, co máte rádi, tak si na tom dejte záležet. Popište, co vás napadne, od již zmiňovaného obalu po plusy a mínusy, srovnání s podobnými produkty, jak ona věc dopadla vůči jiným v podobné cenové hladině, pokud už máte takovou zkušenost. U hodnocení knih jako čtenář očekávám krátké shrnutí děje, charakteristiku postav, plus recenzentův názor na ně, nějakou větičku o redakční úpravě, překladu… Znovu příklad – recenze na stínovací paletku 199,- Kč, recenzentka zmiňuje, že stíny v samotné krabičce neodpovídají odstínům na obalu, ale jí to nevadí, protože i tak jsou to barvy, které má ráda a hlavně se paletka neotevírá. Paráda, tohle přesně potřebuje potenciální kupec vědět, jsou to velmi praktické informace. Pak ale zmíní, že i přes to byla paletka skvělá. Na tohle hodnocení bych si dala pozor z jednoho důvodu – máte už adekvátní srovnání? Víte, že nějaká vámi koupená jiná paletka (nebo kniha, boty, cokoliv) není přeci jen o kousíček lepší? Chce to být objektivní a napsat recenzi tak, aby byla přizpůsobena tomu, co máte odzkoušeno.
Nespěchejte.
Klidně si počkejte, až budete mít produkt zažitý pár týdnů. U knihy je logické, že budete hodnotit, až když bude přečtená, parfém, až ho budete mít párkrát na sobě, jídlo, až ho sníte, možná až ho sníte několikrát za sebou. Buďte poctiví i v tomto, vyhnete se tak i zcela zbytečným článkům typu „vypotřebováno za týden“. Však tohle můžete napsat rovnou do recenze. „Kniha se mi četla sama, poslední stránku jsem obracela za tři dny, krém jsem při denním, obdenním či střídavém používání vypotřeboval/a za tři týdny, parfém mi vydržel tolik a tolik týdnů, protože jsem ho na sobě nosil/a takřka denně, se svými botami se nechci rozloučit ani v posteli a chodím v nich takřka 24 hodin denně a stále vypadají jako nové…“ Toto je celkem důležitá informace, kterou můžete zase potenciálním zákazníkům pomoct, třeba při výpočtu cena/výkon/atraktivita.
Neopisujte jen z blogosféry.
Celkem mě překvapila informace ohledně takzvaného „opisování“ struktury recenzí mezi blogery. Já vám na to rovnou řeknu – kašlete na to. Zkuste si najít recenzi produktu, který hodnotíte vy, i od jiných mimo blogosféru a zhodnoťte, co se vám na tom textu nelíbí a co naopak ano. Tady na věku nezáleží, stejně jako čtenáři vnímají vaše recenze, vnímejte jako čtenáři i texty jiných, však nikdo není svatý, jen má k tomu ostřílený recenzent trochu blíže praxí. Když jsem začínala s knižním recenzováním, sice to nebylo na blogu, ale e-zinu, i tak jsem byla velice vděčná za rady všeho druhu, které mi pomohly nepsat příliš nastavovaně nebo příliš stručně, aniž by bylo cokoliv zmíněno o hodnocené věci – hlavně knihách a komiksech. Teď se třeba učím recenzovat psací potřeby, protože to tu skoro nikdo nedělá a píšu je doslova podle selského rozumu – celkové hodnocení produktu, nafotím prvky, které se mi líbí, zlehka je popíšu, pokud vím něco navíc, uvedu to. V zahraničí spíš frčí videoblogy, ale já více vládnu písmem, takže píšu. I se svou chatrnou angličtinou se snažím nejdříve zjistit názor erudovanějších na tu samou věc, kterou mám doma já. Samozřejmě teprve uvidím, jestli je moje strategie úspěšná, či nikoli. Mimochodem, klidně mi napište, pokud by vám tam něco chybělo nebo se nelíbilo. Ráda o tom podebatuji.
Pokud s druhým recenzentem interagujete, je to super, protože se učíte jeden od druhého, je-li samozřejmě na obou stranách zájem. Když bloger A nezmíní něco, co vám chybí, vy jako bloger B to můžete s klidným srdcem udělat natošup. Nebojte se psát o tom, proč se vám kniha nelíbila, i když ji 99% ostatních chválí. Nebojte se zmínit vaši osobní zkušenost s modrou sukní, která se vám začala párat hned druhý den. Nebo rozpadající se tkaničky na keckách už po týdnu standardního chození po ulicích. Někteří už to děláte. Vy ostatní se to dělat nebojte.
To bylo pár odstavečků na začátek. V dalších dílech bych se chtěla víc rozepsat o kvalitě na úkor kvantity, důležitých nebo naopak zbytečných informacích, nebezpečně chorobné vděčnosti za svěřené produkty a možná i něco o navazování spoluprací.
Zdroj obrázků: www.deviantart.com