Terra Nullius - za hranice lidských možností

Napsal Vlcacka (») 24. 7. 2016 v kategorii Recenze, přečteno: 571×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinedscn8867.jpg

Spisovatelka Julie Nováková se nejen že už stala uznávanou autorkou v rámci české fantastiky, ale dokázala expandovat i do zahraničí a to nejen s povídkami, ale i s publicistickými články. Letos na jaře se představila v další zajímavé roli a to editorky vlastní antologie, zaměřené na transhumanistickou science-fiction. Pečlivě vybrala devět povídek od známých i neznámých autorů, tudíž dala přednost kvalitě před kvantitou a je třeba si přiznat, že tato strategie šla antologii náramně k duhu. 

Roli „otevíráku“ na sebe vzala Vykradačka hrobů Martina Gilara. Archeologie a zanechání futuristických technologií mezi těmi starověkými lákala autory už od nepaměti, však nejznámějším příspěvkem do tohoto ranku je populární Hvězdná brána nebo poslední díl Indiana Jonese. Gilar čtenářům představuje nepříliš sympatickou a ctižádostivou hlavní hrdinku schopnou riskovat a experimentovat na sobě, záhadu, která nepasuje do původu egyptských vykopávek a cestu k sebezdokonalení objevenou jen tak mimochodem. Gilar nadmíru ovládá jak historický, tak vědecký podklad příběhu, ale ani akční scény nezadrhávají, takže nám servíruje svižný příběh s velmi zajímavým rozuzlením.

            Bensonové efekt od Tomáše Petráska je, i když se odehrává ve vesmíru, velmi komorním příběhem. Vyšetřovatelka Bensonová je povolána k sebevraždě, což by nebylo tak zajímavé, kdyby si na život nesáhl tvor takřka dokonalý, geneticky nejčistší modifikace člověka, určená pro let ke hvězdám. Petrásek dal vyšetřovatelce do vínku arogantní víru v jedinou správnou pravdu už předem, ta však během vyšetřování ledasco úspěšně naruší. Sama myšlenka nutnosti ne fyzicky, ale spíš psychicky odolných bytostí pro let do vesmíru je nesmírně zajímavá, rozuzlení celé záhady logické, ale bohužel díky rozpačitému konci vyšumí vyznění příběhu jaksi do ztracena.

            S povídkou Slepá spravedlnost pro mne osobně přichází první vrchol antologie. Karolina Francová analyzuje problém klonování skrz právnickou problematiku a to v příběhu dvou bratrů a jejich kdysi dávno zmizelé sestry. Francová hledí do budoucnosti na svět, kde se genetické inženýrství stalo velmi výkonným odvětvím průmyslu a každý kdo může, si své zboží velmi žárlivě chrání, přičemž nelegální produkty jsou zkrátka likvidovány. Zároveň nezapomíná ani na lidský rozměr příběhu a to skrz hrdinu Marka, který i přes svůj handicap zkouší překonat limity jak fyzické, tak i nástrahy právního nastavení prostředí, ve kterém žije. Tyto dva aspekty jsou velmi citlivě vyvážené a čtenář tak nemá problém fandit oběma bratrům v boji s necitlivě nastavenými zákony.

            Kočkování Alexandra Kazdy je chytrou a vtipnou jednohubkou o dávné touze milovníků koček se mentálně spojit se svým zvířátkem. Jak by to dopadlo, kdyby toto opravdu bylo možné? Ne tak ideálně, jak by si kočkomilové přáli.

            Téma propojení vesmírné lodi a člověka není žádnou novotou, ostatně stačí si vzpomenout na Mycelium Vilmy Kadlečkové nebo Genom Sergeje Ljukjaněnka, kde též člověk komunikuje s plavidlem jinak než pomocí klávesnic nebo dotykových obrazovek. S člověkem, geneticky upraveným pro bezproblémovou komunikaci s lodí se tedy setkáme i v Zaříkávači lodí od Julie Novákové, ovšem jeho úkol by mu nikdo nezáviděl. Ikarus Caille a s ním i celá loď jsou součástí velkého a krutého plánu, poslední ofenzivy proti nepříteli. Nováková nechává Ikara vyprávět v ich formě a tak se snadno vžijeme do pocitů a myšlenek člověka, který byl zdokonalen pro komunikaci s vesmírným plavidlem, ale i přes přemrštěnou empatii má pořád cit pro spravedlnost a schopnost provést nepříjemný, ale nutný krok. Autorka tentokrát boduje nejen s pravděpodobným popisem nepravděpodobného vesmírného tělesa, ale i silnou a sympatickou hlavní postavou.

            … a první pošle Boha! Tomáše Dostála nastiňuje zajímavé téma závislosti na technologii budoucnosti. Hlavní hrdina Alexej má tu výsadu i prokletí být pilotem pecky, ultramoderního člunu zanechaného v Rusku, který se pilotovi přizpůsobí skrz jeho tužby. Tím vzniká velmi silné pouto, které hraničí s posedlostí. Navíc mu každá cesta krade čas, ve kterém stárnou a umírají jeho milé. Mění ho a to jak po fyzické, tak po psychické stránce, až už není schopen rozeznávat, zdali touží po vztahu s milovanou lidskou bytostí nebo s lodí. Ztráta kontaktu s realitou a pochyby o její pravdivosti jsou typickým dickovským leitmotivem a i v Dostálově textu tento nepříjemný pocit nejistoty funguje na výbornou. Tím dává jinak velmi melancholickému textu nepříjemný podtón, protože ať už jste nebezpečně závislí na čemkoliv, dopady jsou nakonec pro vás i okolí nesmírně kruté.

            Za druhý vrchol antologie považuji povídku Dvacet cigaret denně a pět jazyků Petry Pecharové. Autorka zvolila polodokumentární styl vyprávění a pomocí výpovědí zúčastněných čtenáři odkrývá příběh Roberty Jaruzelské, studentky vojenské akademie, která se během několika málo dní stala nejdůležitější osobou vesmírné flotily. Pecharová zkoumá jak z hlediska technologického tak i morálního a osobnostního možnost nahrání vzpomínek a zkušeností jednoho člověka do druhého a použití této strategie ve válce. A právě chytře zvolená rekonstrukce vzpomínek jak spolužáků ze studia, tak důstojníků, lékařů a vědců činných během válečného konfliktu odhaluje kontroverznost takového počínání, byť pod tlakem okolností. Navíc se postupně odkrývá charakter samotné Roberty, která si v mých očích získala status nejsympatičtější postavy celé antologie, byť musela často ve víru války dělat velmi krutá rozhodnutí.

            Příběh zrady a pomsty, šmrncnutý drsňáckou romantikou vesmírného pirátství a představou, že si těžce zmrzačení lidé můžou pořídit těla na dálkové ovládání. To jsou ingredience Pavilonu Blíženců Lucie Lukačovičové, který svou vědeckotechnickou část splňuje na výbornou, ale postava pirátky a její posádky jako kdyby vypadla z průměrného akčního filmu. Přesto se jedná o dobře odsýpající a čtivý text.

Organismy schopné projektovat kopie různých prostředí a vojenská jednotka narvaná implantáty na průzkumné misi. Hanuš Seiner střídá tyto dvě linie v pro čtenáře nesnadno uchopitelné povídce, která dala jméno celé antologii. Terra nulius tak dává zelenou základní lidské vlastnosti v rámci strategie „poznej svého nepřítele“ a to zvědavosti. V této povídce je bezesporu nejzajímavější mimozemský druh, který autor proti lidstvu postavil. Tito tvorové nejen útočí, ale hlavně simulují, učí se a napodobují. Seiner popisuje druh, který nejsme s to úplně chápat, a který se vymyká všem našim charakteristikám, tvory, se kterými lidstvo s největší pravděpodobností nikdy nenajde společnou řeč, ale kteří díky své strategii mohou lidstvo v mnoha věcech předběhnout.

            I přes výše uvedené nedostatky u některých děl v antologii nenajdete žádnou totálně špatnou povídku. Jsou tam zkrátka dobré, velmi dobré a vynikající texty. Julie Nováková jako editorka a hlavně kontrolorka kvality uspěla. Její vkus ve výběru povídek mi z valné většiny sedl, takže se nezbývá než těšit na další, byť třeba tematicky jinou, ale dle stejných nebo podobných podmínek, co se kvality textů týká, sestavenou povídkovou sbírku.

Autor:

Julie Nováková

Vydavatel:

Brokilon

Jazyk:

čeština

Publikováno:

11.05.2015

Formát:

kniha (vázaná), e-book, 336 stran

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a dvě