Aleš Palán: Ratajský les – když minulost vpadne do zad

Napsal Vlcacka (») 6. 8. 2016 v kategorii Recenze, přečteno: 579×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlineratajsky-les_2.jpg

Měl to být jen drobný trest, postrašení, aby soudružka, opilá vlastní mocí, přestala dusit svoje sousedy nesmyslnými, likvidačními požadavky. Zavézt do lesa, vyřídit, zavézt zpátky a čekat, jak se s tím soudružka popere. Jenže drobná, nepříjemná náhoda zaviní, že se trest změní… v ten nejvyšší.

Třetí román českého novináře a spisovatele Aleše Palána, inspirovaný skutečnou vraždou funkcionářky Anny Kvašové se rozvětvuje do tří dějových linií, které se pravidelně, krom posledního oddílu, střídají. První z roku 1952 sleduje průběh samotného činu a následnou reakci komunistického aparátu a to očima jednoho z pachatelů, Jana Ptáka, později i z pohledů dalších zúčastněných. Druhá se týká roku 1958 a postavy udavače Jana Melichárka, který z ryze osobních důvodů spouští proces, na jejímž konci jsou zatčení a obvinění. Třetí linie zasahuje do současnosti, kde třicetiletá žena pod krycím jménem Dítě operuje v rámci antikomunistické skupiny a stíhá bývalého komunistu, který zničil jejím předkům život. Každá z linií je vyprávěna v jiné formě, takže i kdyby nebyly pasáže odděleny nadpisy, čtenář by se neztratil. Trochu mne překvapila absence uvozovek při dialozích, každopádně to nebylo takovou překážkou, jak jsem si zprvu při čtení myslela a velmi rychle jsem si zvykla. Spádu děje to naopak velmi pomohlo. Palán používá hybridní spisovně nespisovný jazyk, který k různým poměrům postav celkem bez problémů sedne.

            Byť je Ratajský les inspirován skutečnými událostmi, jako masového čtenáře bez znalosti kontextu mne vlastně vůbec nemusí zajímat, jak moc se Palán držel faktografie nebo ne, i když se na závěr dočkáme pár slov od samotného autora k tomuto tématu. Ratajský les je beletristické dílo, které má bez vysvětlivek stát samo o sobě. Proto budu hodnotit hlavně autorův um mně jako čtenáři tlumočit příběh a jeho smysl. A v tom dle mého Palán uspěl na velmi dobrou.

            Pro mne osobně byly nejsilnější pasáže právě z padesátých let, kde Palán mistrně ukazuje odpornost tehdejší doby a fakt, s jakou lehkostí měli jedni lidé moc nad nejen majetkovou existencí, ale i životy ostatních, navíc posvěcenou tehdejším uspořádáním v republice. V ději z roku 1952 toto asi nejlépe vystihuje scéna z hospody při hromadném znárodňování a linka z roku 1958 tak působí díky postavě práskače celá – využij příležitosti, odhal aparátčíky a republika se ti odmění. I když v tomto případě kýžená odměna nakonec paradoxně velmi zhořkne. Při čtení jsem konečně dokázala alespoň trochu pochopit, jaký jed prosákl do žil tehdejších občanů a v mnoha případech se ho nepovedlo vytáhnout doteď, což je pro mne hodně cenné. Dění v roce 2014 mi přišlo v mnoha chvílích dost přitažené za vlasy (vybrakování bytu komunistickou omladinou), plus hlavní hrdinka je až moc frikulínský vyděděnec, vydávající se na trestnou výpravu. Poněkud křečovitý se mi zdá i způsob výraziva hrdinky, přeci jen, měla by být skoro mou vrstevnicí a mluví spíš jako mega hustej puberťák. Naprosto zbytečná se mi jeví i vsuvka v poslední fázi příběhu a to pohled z pozice dcery zabité funkcionářky, která už děj nikam neposunuje. Každopádně odhalení skutečné pravdy je pro Dítě velmi ironickou tečkou za dosavadním průběhem jejího života. Žádný z hrdinů není kladný, ale upřímně, vzhledem k okolnostem, které je buď zasáhly, nebo formovaly, to tak musí být. Palán se u každé postavy snaží děj odvyprávět skrz její osobní optiku – pachatelovy pasáže jsou vyděšeně kajícné, udavačovy ublíženecké a Dítěte ironicky nenávistné vůči tomu, co se kolem nich s lidmi a i s nimi samými děje. Čtenáři tak není vtiskáván ten jeden a správný názor na chování protagonistů – prostě před ním jsou, jednají, jak jednají, aniž by je kdokoliv omlouval nebo vyzdvihoval.

Osobně jsem po dočtení odcházela od příběhu s více otazníky v hlavě, než odpověďmi. Je spravedlivé zlikvidovat ženu, která soustavně terorizovala druhé? Má člověk právo zničit život jiným, protože ho žene touha po jiné bytosti? Je správné trestat viníky až po několika dekádách, když se může stát, že na činy, které jako zdraví a plně vnímající lidé spáchali, si už nemusí vůbec pamatovat? Ani zprvu ihned odsouzeníhodní lidé nakonec nebyli tak černobílí, jak se mohlo zdát. Mám ráda chytré knihy, které nepodceňují čtenáře a dokážou v něm zapnout ten přemýšlivý mód, přičemž se mu z hlavy nevykouří pár dní po dočtení. Ratajský les i přes lehce nezvládnutý závěr pro mne takovou knihou byl.

A odpovědi? Ty už si čtenář musí najít sám skrz své morální nastavení. Každopádně my, co jsme se narodili hodně dlouho po letech padesátých, bychom takové knihy jako je Ratajský les měli číst, abychom nedopustili, že se takové časy vrátí.

Autor:

Aleš Palán

Vydavatel:

Pistorius & Olšanská

Jazyk:

čeština

Publikováno:

17.03.2016

Formát:

vázaná, e-book; 130 x 200 mm; 264 stran

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel tři a sedm